Náš odjezd se kvapem blížil. Začali jsme zjišťovat, co jsme všechno nestihli a co dozajista už nestihneme. Holt rok je dlouhá doba, ale najednou je fuč. Proto jsme vymysleli, že se ještě na poslední chvíli musíme někam podívat (v rámci zachování mého zdravého rozumu a abyste nám samozřejmě záviděli). Do Austrálie se nám nechtělo, je tam vedro a jedovatě kousavé příšerky a kdekdo tam již byl - nuda. Tak jsme se zaměřili na ostrůvky v Pacifiku. Z Čech bychom se na takovýhle ostrov jen tak nepodívali, maximálně za neúnosný peníz, a hlavně zní to více exoticky. Měli jsme tři kandidáty Samou, Fidgi a Tongu. Byli jsme rozhodně nerozhodní, TMA nám vynadala, že jsme nemožní a ať už jedeme konečně na prázdniny, tak jsme zvolili Tongu, kvůli velkým rybám, doufaje, že ty zvířátka konečně uvidíme. Musím podotknou, že to byl můj projekt, Jirkovi to bylo jedno, hlavně ať prý neremcám.V pondělí 23.8 brzy ráno celí nevyspalí usedáme v Aucklandu do letadla a frčíme směr Tonga. Máme jen lehké batůžky, stan –kdyby náhodou a já si přibalila spoustu teplého oblečení (blázen).
Tonga nás přivítala teplým vlhkým počasím s mrholením , čmuchacím protisalámovým psem a imigrační úřednicí podivující se, že nemáme rezervované ubytování. Před letištěm jsme ustáli útoky a nátlaky ze stran taxikářů a pohůnků z místních hostelů a vydali se hledat BUS jedoucí do města i přes to, že si všichni klepali na čelo. Na hlavní silnici nás popovezla milá paní a pak se nám opravdu podařilo stopnout bus (autobus tu nemá jízdní řád a prostě si ho stopnete, když jede okolo), ten nás vyplivl ve městě na „hl. autobusovém nádraží“. A co teď? Zmerčili jsme bílý páreček, šli jsme se družit a vyzvídat co a jak. Posléze jsme se shodli, že bude jednodušší se bavit česky. Holt svět je malý a na krajany narazíš všude. Jana s Petrem nám ukázali kde co je, pomohli s info a tak jsme skončili ve stejném hostelu. Druhý den jsme si zaplatili okružní jízdu ostrovem. Projížďka byla krásná, kokosové palmy, Taro listí, psi, prasata, kostely, odpadky a to pořád dokola. Tuhnul nám z toho úsměv (já se začala bát, že mě Jirka zabije) a chtěli jsme co nejdříve pryč do divočiny – ráje?.
V hostelu jsme vytvořili 8mi člennou partu (
Z trajektu jsme viděli první velryby, začalo se znatelně oteplovat a já začala litovat přibalených rukavic a jégrovek namísto šatiček.
Trajekt přistál po krásných 12ti hodinách na ostrově Pangai ve městě Lifuka, přežili jsme, zlíbali matičku zemi a šli zjišťovat informace. Vše bylo zase jinak, slibovaný bankomat není, zakoupení letenek zpět problematické, trajekt zpět nejistý, pozorování velryb plné. Dělíme se 4 na 4, my se španělskou sekcí jsme odjeli na přilehlý ostrůvek Uoleva do Diana Resort, který nám doporučila Lada ze sadu. Zbytek zůstává a hodlá řešit letenky. Resort je opravdu nádherný, majitel Kalafe a jeho paní Diana jsou božští. Relaxujeme a užíváme si spaní ve fale (místní chatrč na spaní). Druhý den doráží zbytek party plus Švýcaro-Ital Mike, o kterém Kalafi nevěděl že přijede, tak mu uvolňujeme fale a jdeme spát do stanu. Večeříme čerstvě ulovené mořské mrchy (ještě že s námi jsou Vanessa s Alexem, kteří vědí jak to jíst). Kalafi nám nabídl, že nás vezme druhý den v pátek na velryby. Byl to snad nejlepší zážitek v životě. Viděli jsme několik rodinek, skákající 6m mimina, no krása. Plavat se nám s nimi nepodařilo, ale upřímně když jsme ty drobečky viděli 5m od člunu, měli jsme hnědý adrenalin v plavkách. Zbytek pobytu jsme : prováleli, Jirka přečetl 3 knížky ukryt ve stínu, prokecali, plavali, šli na krátké procházky skrz kokosoviště, hráli veselé hry. No nuda. K poslední nedělní večeři jsme měli tradiční jídlo Lu pulu (zelenina a maso zabalená do listů Taro a zalitá kokosovým mlékem), to se dělá v peci Umu na horkých kamenech (něco jako náš Setonův hrnec, jen tady se v tom dřív pekli lidi).
Původní plán jet ještě na ostrov Eua padl, byli jsme rádi, že se nám podařilo za pomoci Kalafiho vůbec sehnat zpáteční letenky na hl. ostrov. Z ostrova odjíždíme v pondělí ráno s Nati a Ramirem, zbytek ještě zůstal. Společně jsme si užívali liduprázdného letiště (kdy to jeden zažije, že). Odlétáme různými letadly, pro nás přiletělo letadlo Dakota DC3. Jirka je nadšen jako malý Jarda, prý je to muzejní kousek, já se začínám modlit.
Doletělo to! Zůstáváme čekat několik hodin na letišti, do města už nás nikdo nedostane, já nedopatřením směňuji peníze za zlodějský kurz ve směnárně. Letadlo mělo 2hod zpoždění tzn. odlet ve 2hod. ráno, na palubě nám odmítají dát zasloužené pití a jídlo a my se už těšíme do civilizace na NZ. Civilizace jupí…biokontrola NZ nám zabavila stan kvůli nalezeným mikroskopickým vajíčkům hmyzáků, prý ho ale vrátí až pojedeme domů (to kdyby viděli ty housenky co tam s námi 4 dny bydlely, ze kterých se pak vylíhli motýli, to by je asi kleplo a nás pak také….). Z letiště jsme odjeli v 7hod. ráno namísto ve 4h, s pytli pod očima ale jojojo jsme zase „doma“ na NZ….= začalo pršet….
PS: pár odkazů, bohužel v angličtině, kdyby to náhodou někoho zajímalo...TMO
http://www.finsnflukes.com/whalewatching_video.htm
http://www.tongaholiday.com
Žádné komentáře:
Okomentovat