pátek 17. září 2010

Zima, zima je tu (v srpenci :) )

Dřeme a dřeme a už nás to moc nebaví (mě docela jo, ale Ála se porád ofrňuje:-)). A tady je teď zima tzn. v noci mrzne a přes poledne je tak dvacet. Tento způsob zimy zdá se mi býti poněkud nešťastným. A proto, a proto whiskola eee vlastně TMA. Eeee.... tak znovu.

TMA nedře na kiwi, ale nýbrž na Mt.Ruapehu – Tomáš učí lyžovat, Marťa otročí v kavárně a Alík si válí šunky (asi to chytil od Karla a ten je lední však víte). A proto hurá na Ruapehu. Pobalujeme pár svršků, hodně piva, cpeme se Karlovi (tenhle není lední ani plyšový) a Jíťe do jejich Lucidy spolu s našimy sedadly (z té naší) a hurá na hory. Je úterý večer po práci a po čtyřech hodinách jízdy klepeme TMĚ na dvířka. Bydlí s nimi ještě Lenka s Michalem a s Lenkou jsem byl kdysi na táboře (člověk jede na NZ, aby měl od Čechů pokoj a oni jsou všude:-)). Karlos vytahuje slivovici a už to jede.., spát jdeme někdy po druhé hodině ranní.

Ráno je jasno vzduch příjemně štípe a sníh volá (na mě ukrutně řve:-). Permice, půjčovna, kde jsou ze mne mírně v šoku, páč tady si skialpové lyže ještě nikdo nikdy nepůjčil:-). Po objasnění pár drobností jako, že vázání jsou v několika velikostech a že pásy od BD s STS (pro ty co ví, ví a ti co neví, těm to stejně nevysvětlím:-)) jdou nastavit docela snadno na různé délky lyží, vítězím a můžu vzhůru vlastním pohonem:-). Neustále si ze mne dělají legraci, že mám abstinenční příznaky po sněhu, no co na to říct MÁM. Párkrát se sklouznem na rozježdění a pák stoupáme směr vrcholové plato s jezírkem a vršky okolo. TMA má telemarky, já skialpy (bohužel sjezdové boty), Karlos fošnu a Jíťa s Álou sjezdovky (čili na botách). Hrneme se vzhůru, Ála to bohužel odpískává a jde jezdit. Po oblých hřbetech na konci trošku strmějších se dostáváme do sedla a po kraťounkém sjezdu na plato. Plíce jsem nechal někde v údolí neznámo kde. Na chvilku se mraky rozestoupily a my se kocháme. Šineme se vstříc jezeru, které nenalézáme neb mraky padly na nás. Otáčíme a v půli plata se opět rozjasňuje. Prudké stoupání na hřeben a po něm na vrchol Paretetaitonga 2751m.n.m. Pár fotek, rozhledy a hurá dolů. Užíváme si oblouky na táhlých hřbetech vedlejšího údolí při nádherné inverzi. Co víc si přát v srpnu, že? Dole vracíme věci s úsměvy od ucha k uchu. Ještě se občerstvit v kavárně a do peřin. No né tak rychle, ještě samozřejmě pařba.

Ráno krušné obzvláště pro některé jedince, že jo Karle (lední). Tentokrát na druhou stranu kopce jenom šoupat. Širší sjezdovky a jezdit se tu dá všude hlavně mezi šutry:-). Karlos vyměnil fošnu za lyže takže jsme všichni dvoustopí. Brousíme téměř celý den na sjezdovkách i mimo no prostě super. No, ale všechno jednou končí (doufám, že u nás už napadlo abych nevyšel za cviku a nebylo my odporné horko:-)) a tak se loučíme s TMOU a zpět na naše (spíš moje) milované kiwi. Velký dík Karlosovi, že to všechno odřídil (asi se bojí, že jim tu leštěnku odřem:-)) TMĚ za ubytko a milou společnost a těšíme se v Čechách (nebo v Kanadě???:-)). Doufám, že jsem řádně poškorpil všechny plantážníky, co mě prudili jaká super zima letos byla, že Kačenko, Míro, Bee, Warapo, Baníci atd.

Tak Hore Zdar JAK

Žádné komentáře:

Okomentovat